Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

CeBB-Blog

Mitarbeiter des CeBB schreiben regelmäßig im CeBB-Blog über Dinge, die sich am Rande der täglichen Arbeit abspielen. Auch Themen der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit werden im Blog aufgegriffen. Die Blog-Einträge sind mit dem Namen des Autors versehen.

CeBB-Blog

Spolupracovníci CeBB budou psát pravidelně do blogu o věcech, které se odehrávají během každodenních pracovních událostí. Na blogu naleznete také témata přeshraniční spolupráce. Příspěvky do blogu budou vždy označeny jménem autora.

Einträge • Příspěvky

We run Bayern - oder ein Lauf-Führer auf dem Freundschaftsweg

Stimmt. Durch die Oberpfalz führen viele Wege, die Natur ist wunderschön, ein Internetzugang dagegen ist meist meilenweit entfernt. Nicht einmal die Füchse sind ausdauernd genug, so weit nach Osten zu gehen, um den Hasen gute Nacht zu sagen. Wie soll sich da ein von der Stadt verwöhnter Mensch nach der Arbeit ganz ohne Füchse vergnügen? Die einzige Regel, wenn man die Natur richtig genießen will, lautet, seine Zeit planen zu können. Und die Strecke.

Was braucht man also dafür? Keine Angst, es ist nicht kostspielig - in den meisten Fällen reichen Weg und Laufschuhe. Für ersteren ist hier wunderbar gesorgt - in welche Richtung auch immer man sich wendet, man wird einen guten Weg finden. Wichtig ist es, direkt an der Quelle zu sitzen - durch die Arbeit in einem Büro, das gleichzeitig als Informationszentrum dient, habe ich schon halb gewonnen. Dann fehlt nur noch eine weitere Zutat: der gewisse Wille. Denn auch der beste Laufschuh überredet einen nicht zum Laufen. Auch nicht der Lauf-Führer auf dem Freundschaftsweg.

Auf dem Freundschaftsweg wimmelt es in den Abendstunden nur so vor "FreundInnen" - SportlerInnen entsteigen größtenteils so gegen 6 der Dunkelheit ihrer Büros und schlüpfen in ihre Laufschuhe. Auf meinen kurzen Läufen habe ich einige Oberpfälzer Läufer-Typen entdeckt. Findest du dich unter ihnen wieder?

Der erste Typ ist der sogenannte Lauf-Liebhaber (ein Läufer von Herzen, wenn man so will) - dem Laufen ist er schon vor langer Zeit verfallen, er läuft in seinen geliebten ausgetretenen Schuhen, die das Rennen schon irgendwie verinnerlicht haben. Er läuft eigentlich nur für sich, GPS und andere Gadgets benutzt er eher nicht, wobei er jeden Schritt genießt, andere Laufende aus der Ferne grüßt und umherirrenden SportlerInnen immer zu Hilfe eilt.

Ein anderer Typ ist der Sonntags-Läufer. Während der Woche schont er seine Kräfte in den Eingeweiden seines Büros, um am Sonntagmorgen loszulaufen, egal bei welchem Wetter. Er will seinen Rekord über den schnellsten Kilometer brechen, wobei er nicht vergisst, sich dessen in den sozialen Netzwerken zu rühmen. Er grüßt nur mit einem distinguierten Kopfnicken, um seine Solidarität mit anderen Atemlosen auszudrücken, ohne sich dabei aber zugleich zu sehr zu verausgaben. In verbeulten Trainingshosen ist er nie anzutreffen. Er konzentriert sich vor allem auf seine eigene Leistung.

Der neueste Typ ist der konforme Läufer, oder der Teiler - ausgerüstet mit den allermodernsten Laufschuhen und ultramodernem Handyhalter. Meist erreicht er nicht die gleiche Leistung wie der Lauf-Liebhaber - es geht ihm mehr (nur) um den visuellen Effekt. Man trifft ihn nicht ohne GPS an, er versäumt auch nicht sein leicht ermattetes Lächeln mit einem Selfie zu dokumentieren. Er grüßt prinzipiell nicht, um nicht das Image eines unengagierten Stylers zu vermitteln. Dieser Typ ist allerdings in der Umgebung von Schönsee eine bedrohte Art, die Aufmerksamkeit der umstehenden Kühe befriedigt ihn nicht ausreichend. Größtenteils findet man ihn in größeren Städten, wo sichergestellt ist, dass eine ausreichende Zahl menschlicher Augen auf ihm ruht.

Aber nicht nur die Laufenden, auch die Fliegen sind auf diesen Wegen sehr freundlich - ab und zu versucht sogar eine, dich von deinem Hunger zu berfreien. Aber verzweifle nicht, sie hat es nur gut gemeint. Und wenn man stolz auf sich ist, dass man tatsächlich losgelaufen ist, sollte man nicht zu früh lachen, das kann todbringend sein. Beiderseits. Vermeide deshalb besser leuchtend gelbe Farben, die die Aufmerksamkeit sämtlicher fliegenden Insekten der angrenzenden Felder auf sich ziehen.

Wie man die verlorenen Kräfte nach solch einem Lauf wiederherstellt, fragst du dich wahrscheinlich selbst. Die Antwort ist vielversprechend, ein_e echte_r OberpfälzerIn belohnt sich mit einem g'scheiten "Weizen". Eine sehr angenehme Art und Weise, sich die Motivation zum Laufen für die nächsten Tage zu erhalten. Ja, Schönsee wird mir fehlen!

Klára Gerátová

We run Bayern – aneb běžcův průvodce po Freundschaftsweg

Stimmt. Horní Falc je cestami protnutá, příroda je krásná, přístup na Internet však většinou na míle daleko. Ani lišky nejsou takoví vytrvalci, aby zašly tak daleko na východ, dát dobrou noc. Jak se takový městem zhýčkaný člověk dokáže po práci bez lišky zabavit? Pravidlo je jediné, když si chceš přírodu pořádně užít, musí si umět čas naplánovat. A taky trasu.

Co je však k tomu zapotřebí? Neboj, není to nic náročného – ve většině případů ti stačí cesta a boty. O to první je tu skvěle postaráno – ať se vydáš jakýmkoliv směrem, na dobrou cestu narazíš. Důležité je, být přímo u zdroje – prací v kanceláři, která zároveň slouží jako informační centrum, mám z poloviny vyhráno. Pak už jen stačí další doplněk, pevná vůle.  Ani sebelepší bota tě totiž k běhu nepřemluví. Aneb běžcův průvodce po Freundschaftsweg.

Na Stezce přátelství se to v podvečerních hodinách „přáteli“ jen hemží – sportovci vylézají z temnoty svých kanceláří a nazouvají boty většinou kolem 6. Vypozorovala jsem na svých krátkých cestách několik typů hornofalckých běžců. Najdeš se mezi nimi?

Prvním typem je takzvaný běžec milovník (běžec srdcař, chceš-li) – běhání propadl už dávno, běhá ve svých oblíbených prošlapaných botách, které už nějaký ten závod pamatují. Běhá si vlastně jen tak pro sebe, GPS a jiné vychytávky většinou nepoužívá, užívajíc si každý krok, na dálku ostatní běžící zdravící, bloudícímu sportovci vždy ochoten pomoci.

Další typ je běžec nedělní. Přes týden si šetří síly v útrobách své kanceláře a v neděli ráno vyběhne, nehledě na počasí, pokoušejíce se strhnout svůj rekord o nejrychlejší kilometr, o který se nezapomene přikrášleně podělit na sociální síti. Zdraví pouze distingovaným pokynutím hlavy, aby vyjádřil solidaritu s dalším ufuněným, ale zároveň se moc nerozcuchal. Ve vytahaných teplákách ho ale nikdy nepotkáš. Soustředí se hlavně na svůj výkon.

Nejnovějším typem je běžec konformní, neboli sdíleč – vybaven nejmodernější botou a ultramoderním držákem na mobil. Většinou nedosahuje takového výkonu jako běžec milovník – jde mu spíše (jen) o vizuální efekt. Nepotkáš ho bez GPS, nezanedbává ani selfie, která zdokumentuje jeho lehce znavený úsměv.  Zásadně nezdraví, aby si nepokazil image stylového nespoutance. Tento typ je však v okolí Schönsee ohroženým druhem, pozornost okolo postávajících krav ho dostatečně neuspokojí. Většinou ho najdeš ve větších městech, kde je zaručeno, že ho uvidí dostatek lidských očí.

Avšak nejen běžci, i mouchy jsou tu na cestách přívětivé - občas se dokonce nějaká pokusí ulevit ti od tvého hladu. Ale nezoufej, myslí to dobře. I když jsi na sebe hrdý, že jsi vyběhl, neusmívej se příliš, může to být smrtící. Oboustranně. Proto se vyhni příliš zářivé žluté barvě, která ti zajistí nežádoucí pozornost veškerého létajícího hmyzu, hemžícího se v přilehlých polích.

Jak po takovém běhu doženeš zpět ztracené síly, ptáš se zřejmě sám sebe. Odpověď je slibná, správný Hornofalcan  se za výběh neopomene odměnit jedním správným „Weizen“. Vcelku příjemný způsob, jak si zajistit motivaci k běhání i na další dny. Ano, Schönsee mi bude chybět!

Klára Gerátová

 |
Rendert Time: 0,066 Sek. | Speicherverbrauch: 1,87 MB / 2,01 MB