Partner • Partneři
Tschechisch lernen – Mission impossible?
Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...
Naučit se česky - Mission impossible?
To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...
- 25.02.2013
Beerdigen oder auf den Arm nehmen?
Pochovat, nebo vzít do náručí? - 01.02.2013
Die Sprachbarriere in der Einkaufstasche
Jazyková bariéra v nákupní tašce - 20.12.2012
Tschechische Nachrichten
České zprávy - 25.10.2012
Rettet das "-ová"!
Zachraňte příponu "-ová"! - 23.08.2012
Urlaub auf Tschechokroatisch
Dovolená na českochorvatský způsob - 09.07.2012
Warten Sie!
Čekejte!
Lernen ist Folter
In den dunklen Winterstunden fraß sich ein tschechisches Sprichwort, das ich irgendwo entdeckt hatte, in meinen Kopf: "Učení je mučení" – Lernen ist Folter. Ein erstaunliches Sprichwort für ein Land, in dem der Pädagoge Jan Amos Komenský gewirkt hat. Lautete sein Motto nicht "Alles fließe aus eigenem Antrieb, Gewalt sei fern den Dingen"? Ich dachte an die Situationen zurück, in denen ich von Verkäuferinnen oder Kellnern Komplimente für meine Sprachkenntnisse bekommen hatte – "Mluvíte krasně! Mluvíte velmi dobře česky!" Natürlich hatte ich stets verlegen abgewehrt – "Danke, sehr nett von Ihnen, aber ... ich weiß schon, ich mache noch viele Fehler ... Tschechisch ist nämlich gar nicht so leicht ..." Darauf bekam ich manchmal zur Antwort: "Nicht nur für Sie! Für uns auch!" Vielleicht hätte Komenský, überlegte ich, besser die tschechische Sprache reformieren sollen, um dieses Sprichwort aus der Welt zu schaffen, das sein Wirken und Schaffen beleidigt?
Als sich die ersten Frühlingssonnenstrahlen zeigten, spürte ich den Wunsch nach einer Belohnung für all die zurückliegenden Folterstunden, in denen ich versucht hatte, unaussprechliche Wörter auszusprechen und das Problem der perfektiven und imperfektiven Verben in den Griff zu bekommen. Ich besorgte ein Bayern-Böhmen-Ticket, nahm meine Freundin an der Hand und bestieg mit ihr den nächsten Zug nach Pilsen. Auf der Fahrt bestellte ich uns beim mobilen Getränkeverkäufer Tee und Kaffee und im Pilsener Hauptbahnhof einen Imbiss, ich ließ uns per Taxi zum Puppentheater Špalíček in Doubravka chauffieren und bat an der Kasse um zwei Eintrittskarten.
Ein Tscheche, der Deutsch lernt, hat es nicht so schön wie ich, dachte ich. Denn wo landet er, wenn er die Grenze überschreitet? In Sachsen, Bayern oder Österreich, wo Deutsch nur schwer als Deutsch zu erkennen ist. Und Komplimente bekommt er wahrscheinlich auch keine.
Doch urplötzlich schlug die Woge des Konversationsglücks, auf der ich schwamm, gegen eine Klippe. Noch vor der Vorstellung sprach uns eine Dame vom Theater an, und ich verstand nur "sklep". Sie redete also von einem Keller. Aber was genau hatte sie gesagt? Vielleicht: "Darf ich Sie, bitteschön, in unseren Folterkeller bitten? Sie wissen doch – učení je mučení!" Mir brach der Schweiß aus. Hatte ich wirklich so viele Grammatikfehler gemacht, dass wir bei Wasser, Brot und Deklinationstabelle eingesperrt werden? Für wie lange? Eine Woche, einen Monat, ein Jahr? "Verschonen Sie meine Freundin!" wollte ich sagen. "Sie kann nichts dafür, ich bin ganz alleine schuld!" Aber wie sagt man das auf Tschechisch? Was heißt "verschonen", was "schuld"?
Da packte die Frau vom Theater ihre Deutschkenntnisse aus und lud uns ein, die Marionettensammlung zu besichtigen. Besichtigen? Fünf Minuten später fanden wir uns glückselig puppenspielend im Keller wieder, was zur Folge hatte, dass wir am nächsten Tag im Puppenmuseum einen kleinen Spejbl und einen kleinen Hurvinek erwarben, mit denen wir auf der Heimfahrt viel Vergnügen hatten – aber das ist eine andere Geschichte.
Vorher kam noch die Sache mit dem Trolleybusfahrer, dem ich den Namen unseres Hotels nannte, verbunden mit der Bitte, uns Bescheid zu sagen, an welcher Haltestelle wir aussteigen müssen, und der uns am Ziel eine Wegskizze in die Hand drückte, die er an den vorangegangenen Stationen gezeichnet hatte – und das Frühstück, das ich uns telefonisch aufs Zimmer bestellte und das reichhaltiger war als mein Tschechisch – und noch einiges mehr ... weshalb ich hiermit Pilsen zu meiner persönlichen Belohnungshauptstadt 2012 erkläre.
Elmar Tannert
Učení je mučení
V ponurých zimních hodinách se v mé hlavě zahnízdilo jedno české přísloví, které jsem někde objevil: "Učení je mučení" - Lernen ist Folter. Úžasné přísloví pro zemi, v níž působil pedagog Jan Amos Komenský. Neznělo snad jeho motto: "Vše ať plyne samo, ať ve věcech násilnosti není"? Vzpomínal jsem na situace, kdy mně prodavačky, nebo číšníci vyslovili kompliment za mé jazykové znalosti - "Mluvíte krásně! Mluvíte velmi dobře česky!“ Přirozeně jsem se vždy s rozpaky ohrazoval - "Děkuji, je to od Vás velmi milé, ale ... já vím, dělám ještě hodně chyb ... čeština totiž není vůbec tak lehká ... ". Na to jsem někdy dostal odpověď: "Nejen pro vás. Pro nás také." Snad měl Komenský, uvažoval jsem, raději reformovat český jazyk, aby toto přísloví, které uráží jeho působení a tvorbu, sprovodil ze světa.
Když se ukázaly první jarní sluneční paprsky, pocítil jsem přání po odměně za všechny ty hodiny mučeni, které mám za sebou, kdy jsem se pokoušel vyslovovat nevyslovitelná slova a zvládnout problém dokonavých a nedokonavých sloves. Opatřil jsem si zvýhodněnou jízdenku Bavorsko-Čechy, vzal za ruku svou přítelkyni a nastoupil s ní do nejbližšího vlaku do Plzně. Cestou jsem nám u mobilního prodavače nápojů objednal kávu a čaj a na Plzeňském hlavním nádraží něco rychlého k zakousnutí, pak jsem nás nechal taxíkem odvézt do Loutkového divadla Špalíček v Doubravce a tam poprosil o dvě vstupenky.
Čech, který se učí německy, to nemá tak hezké jako já, pomyslel jsem si. Neboť kam se dostane, když překročí hranici? Do Saska, Bavorska, nebo Rakouska, kde lze němčinu jen ztěží rozpoznat jako němčinu. A komplimentů se mu pravděpodobně také nedostane.
Ale najednou narazila vlna konverzačního štěstí, na které jsem plul, na útes. Ještě před představením mne oslovila dáma z divadla, a já jsem rozuměl jen "sklep". Mluvila tedy o sklepu, ale co přesně řekla? Snad to bylo tohle: "Smím vás prosím pěkně požádat, abyste šel do našeho mučícího sklepení? Však víte - učení je mučení!". Polil mne pot. Copak jsem opravdu udělal tolik gramatických chyb, že budeme zavření o vodě a chlebu a se skloňovací tabulkou? Na jak dlouho? Na týden, měsíc, nebo rok? "Ušetřete mou přítelkyni!" Chtěl jsem říci. "Ona za nic nemůže. Jen já sám jsem vinen!" Ale jak se to řekne česky? Jak se řekne "ušetřit" a "vinen"?
V tom vybalila ta paní z divadla své znalosti němčiny a pozvala nás, abychom si prohlédli sbírku loutek. Prohlédli? O pět minut později jsme se opět sešli ve sklepení, přešťastní a hrajíce si s loutkami, což mělo za následek, že jsme následující den v loutkovém muzeu získali malého Spejbla a Hurvínka, s nimiž jsme se cestou domů dobře bavili, ale to je jiná historka.
Před tím přišla ještě ta věc s řidičem trolejbusu, kterému jsem řekl jméno našeho hotelu s prosbou, aby nás upozornil, na které zastávce musíme vystoupit a který nám u cíle vtiskl do ruky náčrtek cesty, který nakreslil na předcházejících zastávkách - a snídaně, kterou jsem nám objednal telefonicky na pokoj a která byla bohatší, než moje čeština - a ještě řada věci navíc ... pročež tímto prohlašuji Plzeň za mé osobní hlavní město odměny 2012.
Elmar Tannert
© Copyright 2001 - 2010 by bbkult.net - HTML, CSS and Design: Contrast - Code: IT Neumann