Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Franz Kafka und die Bierflaschenabfüllanlage

Es ist nun ungefähr fünfeinhalb Jahre her, dass ich zum ersten Mal versucht habe, mich auf Tschechisch verständlich zu machen. Bezeichnenderweise ging es schon damals um Getränke: Es war auf einer Lokalterrasse, und die Kellnerin hatte unsere Bestellung vergessen. Seit meinen damaligen unbeholfenen Kommunikationsversuchen hat sich mein Tschechisch immerhin zu einer Art Kleinkind entwickelt, das seine eigenen Schritte gehen kann, während mein vernachlässigtes Französisch und Spanisch zu kraftlosen Greisen geworden sind, die an Krücken humpeln. Schwierig an Kleinkindern ist nur, dass sie oft ganz überraschende Richtungen einschlagen, um die Welt zu entdecken, und so führt mich auch mein Tschechisch immer wieder in unabsehbare Situationen.

Im vergangenen Sommer war ich mit vier Freunden nach Čižice eingeladen, zur Hochzeit des dortigen Brauereiinhabers. Gegen fünf Uhr morgens war das Bier noch immer nicht zu Ende, obwohl alle Gäste sich redlich Mühe gegeben hatten, und ich befand mich im Gespräch mit einer attraktiven Dame. Was mich für sie interessant machte, weiß ich nicht genau – vielleicht war es mein bayerischer Trachtenanzug, ein Erbstück meines Vaters, der in dieser Umgebung sehr exotisch wirkte und den ich extra für die Hochzeit aus meinem Kleiderschrank zutage gefördert hatte. Doch dann setzte sich ein anderer Gast zu uns und störte wortreich unsere traute Zweisamkeit. „Drž hubu!“ sagte ich schließlich, „halt die Schnauze!“ Ich hielt es für die passende Gelegenheit, diese Worte, die ich schon lang kannte, endlich einmal anzuwenden, aber ich bezahlte dafür mit mindestens einer halben Stunde, in der ich mit all meinen sprachlichen Mitteln eine Eskalation verhindern musste.

Unserer herzlichen Freundschaft mit dem Brauer, der noch heute gern davon erzählt, wie ich am nächsten Vormittag spärlich bekleidet durch seine Gaststätte irrte, um meinen Trachtenanzug zu suchen, hat mein kleiner Ausrutscher keinen Abbruch getan. Zur Zeit bin ich damit beschäftigt, eine Bierflaschenabfüllanlage für ihn aufzutreiben; im Gegenzug bietet er zwei gebrauchte Schnapsflaschenabfüllanlagen zum Tausch an.

So war ich also vor kurzem mit einem Interessenten aus der Oberpfalz, der die Anlagen besichtigen wollte, in Čižice, obwohl es mir schon auf Deutsch nicht ganz leicht fällt, Gespräche über Abfüllanlagen zu führen. Nur gut, dass das Tschechische sich im technischen Bereich sehr entgegenkommend zeigt: „etiketovačka“ ist, wie ich finde, ein viel handlicheres und freundlicheres Wort als „Etikettiermaschine“, ebenso „plnička“ – abgeleitet vom Verb „plnit“, „füllen“ – für die eigentliche Abfüllstation und das analog gebildete Wort „zavíračka“ für die Verschließmaschine. Während der Besichtigung musste ich an den Augustabend im Jahr 2013 denken, an dem ich mit drei Freunden zum ersten Mal hier aufgeschlagen war. Eigentlich hatten wir nur die Biere probieren wollen, aber mein damals noch stolperndes Kleinkind Tschechisch hatte zum Entstehen einer Freundschaft beigetragen, die uns seither noch weitere wunderschöne Verbrüderungsabende beschert hat.

„Deutsch ist meine Muttersprache, aber das Tschechische geht mir zu Herzen“, hat Franz Kafka einmal an Milena Jesenská geschrieben. Diesen Worten kann ich mich mittlerweile anschließen. Sogar dann, wenn ich über Bierflaschenabfüllanlagen sprechen muss.

Franz Kafka a plnička pivních lahví

Nyní je tomu přibližně pět a půl roku, co jsem se poprvé pokusil dorozumět se česky. Je příznačné, že již tenkrát se jednalo o nápoje: Bylo to na terase jednoho lokálu kdy číšnice zapomněla na naši objednávku. Od mých tehdejších neohrabaných pokusů o komunikaci se moje čeština vyvinula aspoň na malé dítě, které umí kráčet po vlastních nohou, zatímco moje zanedbaná francouzština a španělština se staly slabými starci, kulhajícími o berlích. Obtížné na malých dětech je jen to, že často zamíří zcela překvapivými směry, aby objevovaly svět, a tak mne moje čeština přivádí vždy znovu do nepředvídatelných situací.

Během minulého léta jsem byl se čtyřmi přáteli pozván do Čižic, na svatbu tamějšího majitele pivovaru. Kolem páté hodiny ranní nebylo pivo stále ještě vypito, ačkoliv se všichni hosté o to poctivě snažili a já jsem se ocitl v rozhovoru s jednou atraktivní dámou. Co mne pro ni učinilo zajímavým přesně nevím - snad to byl můj bavorský kroj, dědičný kousek po mém otci, který v tomto prostředí působil velmi exoticky, a který jsem vytáhl ze svého šatníku na denní světlo speciálně na tuto svatbu. Ale potom se k nám posadil jiný host a rozvláčně rušil naši důvěrnou partii. „Drž hubu!" řekl jsem nakonec česky. Považoval jsem to za vhodnou příležitost, abych konečně jednou použil tato slova, která jsem již dlouho znal, ale zaplatil jsem za to nejméně půl hodinou, během které jsem musel se všemi svými jazykovými prostředky zabránit eskalaci.

Našemu srdečnému přátelství s pivovarníkem, který ještě dnes rád vypráví o tom, jak jsem příští dopoledne skromně oblečen bloudil po hospodě, abych našel svůj kroj, moje faux pas neublížilo. Momentálně se zabývám tím, abych pro něj sehnal plničku lahví na pivo, za které on nabízí výměnou dvě plničky lahví na kořalku.

A tak jsem byl nedávno s jedním zájemcem z Horní Falce, který si chtěl ta zařízení prohlédnout, v Čižicích, ačkoliv pro mne není snadné ani v němčině, vést rozhovory o plnících linkách. Je ale dobře, že čeština se ukazuje být v technické oblasti velice vstřícná: „etiketovačka" je, jak se mi zdá, mnohem vhodnější a přátelštější slovo, než „Etikettiermaschine“, stejně tak jako „plnička" - odvozeno od slovesa „plnit", „füllen" - označuje samotnou plnící linku a analogicky vytvořené slovo „zavíračka" stroj na uzavírání lahví. Během prohlídky jsem musel myslet na srpnový večer v roce 2013, kdy jsem sem poprvé dorazil s třemi přáteli. Vlastně jsme chtěli jen ochutnávat piva, ale moje tenkrát ještě klopýtající malé dítě čeština přispěla ke vzniku přátelství, které nám od té doby dopřálo ještě další nádherné sbratřovací večery.

„Němčina je moje mateřština, ale čeština mi zní srdečněji", napsal jednou Franz Kafka Mileně Jesenské. K těmto slovům se mezičasem mohu připojit. Dokonce i tehdy, když musím mluvit o zařízeních na plnění pivních lahví.  

Flaschenabfüllanlage - Brauereimuseum Pilsen | Zařízení na stáčení piva do lahví - Muzeum pivovarnictví Plzeň
Flaschensammlung - Brauereimuseum Pilsen | Sběr lahví - Muzeum pivovarnictví Plzeň
Rendert Time: 0,313 Sek. | Speicherverbrauch: 3,41 MB / 3,59 MB