Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Der undankbare Fünfziger

Es heißt immer, die deutsche Sprache biete besonders viele Möglichkeiten, neue Begriffe zu kreieren, da man Substantive mit Adjektiven, oder Substantive untereinander, nach Belieben miteinander kombinieren kann. Das mag so sein, und ganz gewiss haben wir auch viel Freude an Wortungetümen wie der legendären Donaudampfschiffahrtskapitänswitwe, weil wir schon in der Grundschule intensiv üben, wie man sie zusammenbastelt.

Dennoch sollte man das Tschechische nicht unterschätzen. Es bietet ebenfalls viele Möglichkeiten der Wortbildung, auch Wortneuschöpfung, nur eben andere. Eine von ihnen ist das Suffix -ník, das man schon relativ bald an Alltagsgegenständen kennenlernt. So wird die Asche, popel, mittels -ník zum Aschenbecher, popelník, und wenn man an den Regen, dešť, ein -ník anfügt, hat man einen Regenschirm alias deštník. In diesem Bereich hat man den Eindruck, dass das Deutsche bildhafter, das Tschechische nüchterner und zweckmäßiger funktioniert.

Später lernte ich eine Reihe von handwerklichen Berufen kennen, die mit dieser Nachsilbe gebildet werden, zum Beispiel Gärtner, Schlosser oder Drechsler – zahradník, zamečník, soustružník. Das volle Potential von -ník ist mir indes erst im Laufe dieses Jahres aufgegangen. Im Mai bemerkte ich, dass der „Herr Anfang fünfzig“ aus meinem Blogbeitrag als padesatník übersetzt wurde, als Fünfziger sozusagen, was zwar auf Deutsch möglich, aber unüblich ist. Allenfalls spricht man zuweilen von einem „Mittfünfziger“, wenn das geschätzte oder reale Alter zwischen 54 und 56 liegt, aber bei „Fünfziger“ denkt man eher an einen Geldschein. Im ansonsten sehr korrekten Deutschbuch, das ich letztes Mal erwähnte, fand ich den im deutschen Ohr kurios klingenden, wörtlich übersetzten Satz „Sie hat einen Sechziger geheiratet“, doch erst durch die Mail eines tschechischen Freundes stieß ich in den Bereich vor, wo weder eine wörtliche noch eine bildhafte Übersetzung ins Deutsche möglich ist.

Er schrieb mir nämlich, ich solle ihn nicht für einen nevděčník halten, obwohl es dafür nicht den mindesten Anlass gab. Das Wort nevděčný, undankbar, kannte ich bereits; doch hätte ich niemals die Verwegenheit besessen, daraus einen nevděčník zu formen, weil ich dazu in meiner Muttersprache kein Äquivalent kenne.

Seither betrachte ich jedes tschechische Adjektiv mit Respekt und überlege mir, ob es das Potential hat, sich mittels -ník in einen Menschen zu verwandeln. Kann ein hässlicher Mensch ein ošklivník sein? Ein unglücklicher Mensch ein nešťastník, ein chronisch Kranker ein nemocník? Das werde ich nur nach der Methode „Versuch und Irrtum“ herausfinden können, mit der ich meinen tschechischen Gesprächspartnern bestimmt noch viel Freude bereiten werde.

Nevděčný padesátník

Pořád se říká, že německý jazyk nabízí velmi mnoho možností k vytváření nových výrazů, protože podstatná a přídavná jména lze navzájem dle libovůle kombinovat. Může tomu tak být, a zcela jistě máme i velkou radost z příšerných slovních spojení, jako je legendární "Donaudampfschiffahrtskapitänswitwe" (česky "vdova po lodním kapitánovi Dunajské paroplavby"), protože již na základní škole intenzivně procvičujeme, jak se taková slova skládají dohromady.

Přesto by se čeština neměla podceňovat. Nabízí právě tak mnoho možností tvorby slov, i slovních novotvarů, jen jsou jiné, než v němčině. Jednou z nich je přípona -ník, kterou relativně brzy poznáme u předmětů denní potřeby. Tak se například ze slova Asche, popel, pomocí přípony -ník stane popelník, a když ke slovu déšť připojíme -ník, dostaneme Regenschirm, alias deštník. V této oblasti se zdá, že němčina funguje obrazněji, čeština střízlivěji a účelněji.

Později jsem poznal řadu řemeslných povolání, která jsou tvořena  s touto příponou například  Gärtner, Schlosser nebo Drechsler – zahradník, zámečník, soustružník. Plný potenciál přípony -ník mi však došel až v průběhu tohoto roku. V květnu jsem postřehl, že "Herr Anfang fünfzig"
z mého blogového příspěvku byl přeložen jako padesátník, tedy jako Fünfziger, což je sice německy možné, ale neobvyklé. Nanejvýš se někdy říká „Mittfünfziger“, když odhadovaný, nebo reálný věk je mezi 54 a 56 lety, ale u slova "Fünfziger" se myslí spíše na bankovku. V jinak velmi korektní německé knize, o které jsem se posledně zmínil, jsem našel doslovně přeloženou větu, která zní německému uchu kuriózně „Sie hat einen Sechziger geheiratet“, avšak teprve díky mailu jednoho českého přítele jsem pronikl do oblasti, kde není možný ani doslovný, ani obrazný překlad do němčiny.
 
On mi totiž psal, abych ho nepovažoval za nevděčníka, ačkoliv k tomu nebyl sebemenší důvod. Slovo nevděčný, undankbar jsem již znal; přesto bych nikdy neměl tu troufalost, vytvořit z toho slovo nevděčník, protože v mé mateřštině k němu neznám ekvivalent.

Od té doby si všímám každého českého přídavného jména s respektem a zvažuji, jestli má potenciál, proměnit se pomocí přípony -ník v člověka. Může snad být ošklivý člověk ošklivník? Nešťastný člověk nešťastník, chronicky nemocný nemocník? To budu moci vypátrat jen metodou "pokus-omyl", s kterou udělám mému českému partnerovi v rozhovorech ještě mnoho radosti. 

 |
Rendert Time: 0,074 Sek. | Speicherverbrauch: 1,87 MB / 2,01 MB