Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Wo der Hund verreckt ist

Im Blog Nr. 42, „Füchse und Rehe“, geht es um eine handfeste Auseinandersetzung – und erstaunlicherweise sorgt er bis heute für weitere Auseinandersetzungen, in deren Verlauf ich einen peinlichen Fehler eingestehen musste. Sie begannen an einem Sommerabend im Dörfchen Čižice, das mittlerweile in meinem Leben eine gewisse Rolle spielt. Dort plauderten wir beim Bier über Gott und die Welt und damit auch über Čižice. Es fielen die Worte, dass sich hier die Füchse gute Nacht sagen, was ich zum Anlass nahm, darauf hinzuweisen, dass sich in der deutschen Provinz Füchse und Rehe gute Nacht sagen.

Augenblicklich wurde das Gespräch sehr lebhaft. Tereza sagte, das habe sie in den über dreißig Jahren, die sie schon in Deutschland lebt, noch nie gehört, und Robert meinte, da sieht man wieder einmal die deutschen Angeber, die immer etwas extra haben müssen. „Aber damit du es weißt“, fuhr er fort, „bei uns in Čižice sagen sich die Füchse, Rehe, Igel – pass auf! – die Füchse, Rehe, Igel, Hasen, Ameisen, Eidechsen, Dachse und Luchse gute Nacht!“

Damit hatte Robert ganz klar gewonnen. Zwischen Tereza und mir aber schwelte seitdem ein kleiner Konflikt, der sich nicht beilegen ließ, unter anderem deshalb, weil ich ihr lange Zeit keine Belegstelle aus einem Text vorlegte. Ihre Tochter bestätigte ihr zwar, dass man in Deutschland so sage, aber das wertete Tereza als Akt der Rebellion gegen die mütterliche Autorität. Als wiederum ich endlich daran dachte, einen Beweis zu suchen, fand ich keinen. Ich fragte meinen älteren Sohn, ob ich mir diese Redensart ein Leben lang nur eingebildet hätte. „Das nicht gerade – aber es heißt: ‚wo sich Fuchs und Hase gute Nacht sagen‘. Nicht Füchse und Rehe.“

Ich gestand Tereza meinen Irrtum. Aber ich habe bis heute das Gefühl, sie will mir auch „Fuchs und Hase“ nicht glauben.

Meine Niederlage gegen Robert konnte ich indes ausgleichen. Ende Oktober, als ich meinen nächsten Brauereistipendiumsaufenthalt ankündigte, schrieb er mir, der Zeitpunkt sei ideal, denn in Čižice sei zu dieser Jahreszeit völlig der Hund verreckt. Das Verb „chcipnout“, verrecken, musste ich natürlich erst nachschlagen, ehe ich begriff, dass ich nun schon zum ungezählten Male eine Redensart vor mir hatte, die ein deutsch-tschechisches Doppelleben führt. Dann aber schrieb ich ihm triumphierend zurück: „Klingt nach idealen Arbeitsbedingungen. Aber damit du Bescheid weißt: Bei uns in Deutschland ist nicht nur der Hund verreckt, sondern auch die Katze, der Ochse, das Eichhörnchen und die Fledermaus.“

Kde chcípl pes

V blogu č. 42 "Lišky a srnci" jde o reálnou konfrontaci - a kupodivu je tento blog zodpovědný dodnes za další konfrontace, v jejichž průběhu jsem musel připustit jednu trapnou chybu. Ty začaly jednoho letního večera ve vesničce Čižice, která mezitím hraje v mém životě jistou roli. Tam jsme si u piva povídali o Bohu a světě a tím také o Čižicích. Padla tam slova, že si zde lišky dávají Dobrou noc, což jsem si vzal za záminku, abych poukázal na to, že v německé provincii říkají Dobrou noc lišky a srnci.

Rozhovor okamžitě velmi oživl. Tereza řekla, že to za více než třicet let, co žije v Německu, ještě nikdy neslyšela, a Robert mínil, že tady je opět jednou vidět německé vychloubače, kteří musí mít vždy znovu něco extra. "Ale abys to věděl", pokračoval, "u nás v Čižicích si dávají Dobrou noc lišky, srnci, ježci - dávej pozor! - lišky, srnci, ježci, zajíci, mravenci, ještěrky, jezevci a rysy!"

Tím Robert zcela jasně vyhrál. Mezi Terezou a mnou se od té doby rozhořel malý konflikt, který nebylo možné vyřešit mj. proto, že jsem jí po dlouhou dobu nepředložil žádný důkaz v nějakém textu. Její dcera jí sice potvrdila, že v Německu se to tak říká, ale to vyhodnotila Tereza jako akt rebelie proti mateřské autoritě. Když jsem konečně opět jednou myslel na to, že bych měl hledat nějaký důkaz, žádný jsem nenašel. Zeptal jsem se mého staršího syna, jestli jsem si toto rčení celý život jen nenamlouval. "To sice ne - ale říká se: 'kde si liška a zajíc dávají Dobrou noc'. Nikoliv Lišky a srnci."

Tereze jsem se přiznal k mému omylu. Ale dodnes mám pocit, že mi nechce uvěřit ani "lišku a zajíce".

Mou porážku vůči Robertovi jsem mezitím mohl vyrovnat. Koncem října, kdy jsem ohlásil můj příští pobyt na pivovarské stipendium, mi napsal, že termín je ideální, neboť touhle dobou v Čižicích zcela chcípl pes. Sloveso "chcípnout", neboli verrecken, jsem si pochopitelně musel nejdřív vyhledat ve slovníku, než jsem pochopil, že nyní mám před sebou již nesčíslněkrát rčení, které vede dvojí česko-německý život. Pak jsem mu ale triumfujíc odepsal: "To zní jako ideální podmínky. Ale abys to věděl: U nás v Německu chcípl nejen pes, nýbrž i kočka, vůl, veverka a netopýr."

 | Čižice
Rendert Time: 0,069 Sek. | Speicherverbrauch: 1,87 MB / 2,01 MB