Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Kein Sex in Reichenberg

Die Probleme, die man im Tschechischen mit der korrekten Verneinung haben kann, sind mir schon relativ bald aufgefallen – siehe meinen damaligen Blogbeitrag »Die Tschechischtherapie«. Und doch war ich seither immer wieder erstaunt darüber, wie unterschiedlich die Verneinungsgewohnheiten diesseits und jenseits der Grenze sind. Während man auf Deutsch die Frage nach, sagen wir, der nächstgelegenen Bushaltestelle normalerweise positiv stellt, bevorzugt man im Tschechischen die Formulierung »Nevíte náhodou … ?« – »Sie wissen nicht zufällig … ?« In einem Lehrbuch habe ich dazu die Erläuterung gelesen, dass die positive Fragevariante »Wissen Sie … ?« im tschechischen Ohr nach Quizfrage klingt, was vielleicht auch mit sich bringt, dass man dem Auskunftgebenden als Prämie für die richtige Antwort eine Million Kronen in die Hand drücken muss.

Kürzlich verbrachte ich mit einem Freund ein paar Tage in Liberec, einer Stadt übrigens, die man geradezu majestätisch nennen möchte. Nach einem längeren Rundgang verweilten wir ein paar Minuten auf einer Bank am zentralen Busbahnhof. Eine ältere, etwas verwahrloste Frau mit Plastiktüten in der Hand sprach uns an. Ob wir nicht ein bisschen Kleingeld für sie hätten? Ich gab ihr 50 Kronen. Sie strich mir zärtlich übers Haar, versicherte mir, dass ich ein guter Mensch sei, und fragte, ob ich nicht noch mehr hätte; falls kein Kleingeld, so dürfte es auch gern ein Hunderter sein. Ich aber fand, dass mein Kleingeld auch für andere Bedürftige da ist, und lehnte ab. Doch damit animierte ich sie nicht etwa zum Gehen, sondern zum Angebot einer Gegenleistung. »Wollt ihr nicht zu mir kommen?« fragte sie, »wollt ihr keinen Sex? Nechcete sex?«

Sex ist ein heikles Thema, und ich möchte keineswegs den Eindruck erwecken, als triebe ich mich in meiner Freizeit mit Vorliebe in Rotlichtkaschemmen herum, muss aber an dieser Stelle doch festhalten, dass ich diese Frage bislang stets nur positiv gehört hatte. Zuletzt in einer türkischen Kneipe in Nürnberg aus dem Mund immer wieder anderer türkischer Damen, die paarweise von Tisch zu Tisch gingen und mit der Frage »wollt ihr Sex?« ihre Dienste anboten. Damals wäre es mir merkwürdig vorgekommen, wenn sie – negativ – gefragt hätten, ob wir keinen Sex wollen. Diesmal aber kam mir die Formulierung bereits ganz normal vor, zumal sie die einzig mögliche und richtige Antwort quasi schon vorgab: »Nein«, sagte ich, »wir wollen keinen.« Auch wenn es mir eigentlich schwer fällt, Frauen einen Korb zu geben.

Žádný sex v Liberci

Problémy, které můžeme mít v češtině se správným používáním záporu, mně byly poměrně brzy nápadné – viz můj tehdejší blogový příspěvek »Terapie češtinou«. A přesto jsem od té doby vždy znovu žasl nad tím, jak rozdílné jsou zvyklosti při používání záporu na této či oné straně hranice. Zatímco v němčině se ptáme, dejme tomu, na nejbližší zastávku autobusu kladně, v češtině se upřednostňuje formulace »Nevíte náhodou…?« V jedné učebnici jsem k tomu četl vysvětlení, že kladná varianta otázky »Víte…?« zní v českém uchu jako otázka kvizová, což možná sebou přináší i to, že tázající osobě musíme vtisknout do ruky milion korun jako prémii za správnou odpověď.

Nedávno jsem s jedním přítelem strávil několik dní v Liberci, mimochodem v městě, chtělo by se říct, přímo majestátním.
Po delší procházce jsme pobyli několik minut na lavičce u centrálního autobusového nádraží. Oslovila nás tam postarší, poněkud zchátralá žena s plastovými taškami. Jestli bychom pro ni neměli trochu drobných? Dal jsem jí 50 korun. Pohladila mne něžně po vlasech, ujistila mne, že jsem dobrý člověk a zeptala se, jestli bych neměl ještě víc; pokud bych neměl drobné, ráda si prý vezme i nějakou tu stovku. Já jsem ale shledal, že moje drobné jsou zde i pro jiné potřebné osoby, a odmítl jsem. Ovšem tím jsem ji povzbudil nikoliv k tomu, aby odešla, nýbrž k nabídce protislužby.  »Nechcete přijít ke mně?« zeptala se, »Nechcete sex?«

Sex je choulostivé téma, a já bych v žádném případě nechtěl vzbudit dojem, že se s oblibou potuluji po krčmách se špatnou pověstí, musím ale na tomto místě přesto konstatovat, že tuto otázku jsem slyšel vždy jen kladně položenou. Naposledy v jedné turecké hospodě v Norimberku z úst vždy jiných tureckých dám, které v párech obcházely stůl za stolem a s otázkou »chcete sex?« nabízely své služby. Tenkrát by mně připadalo podivné, kdyby se byly ptaly záporně, tedy jestli nechceme sex. Tentokrát mi ale přišla tato formulace již docela normální, zvláště když quasi předurčovala jedinou možnou a správnou odpověď: »Ne«, řekl jsem, »nechceme.« I když mi vlastně přijde zatěžko, dávat ženám košem.

 |
Rendert Time: 0,052 Sek. | Speicherverbrauch: 1,87 MB / 2,01 MB