Partner • Partneři

logo
logo
logo
logo Imagemap K und B Imagemap K und B
logo
logo
logo
logo
logo
logo
logo

Blog • Blog

Tschechisch lernen – Mission impossible?

Das behaupten viele in Prag lebende Amerikaner, die ihre Versuche, Tschechisch zu lernen, resigniert aufgegeben haben. Man sollte ihnen nicht glauben. "Tschechisch gilt zwar als eine der schwersten Sprachen in Europa", heißt es im Lehrwerk Einstieg Tschechisch, "ist aber durchaus lernbar." Der Nürnberger Schriftsteller Elmar Tannert schreibt in diesem Blog über seine Versuche, sich mit Asterix, Langenscheidt und Chansons von Hana Hegerová einen autodidaktischen Weg in die tschechische Sprache zu bahnen – und über seine Entdeckungen am Wegesrand ...

Naučit se česky - Mission impossible?

To tvrdí mnozí Američané, žijící v Praze, kteří rezignovaně vzdali své pokusy, naučit se česky. Nemělo by se jim věřit. "Čeština sice platí jako jeden z nejtěžších jazyků v Evropě", říká se v učebnici Einstieg Tschechisch (Úvod do češtiny), "nechá se ale docela dobře naučit". Norimberský spisovatel Elmar Tannert píše v tomto blogu o svých pokusech, prorazit si cestu k češtině autodidaktickým způsobem přes Asterixe, učebnici vydavatelství Langenscheidt a šansony Hany Hegerové - a o svých objevech na okraji této cesty ...

Einträge • Příspěvky

Er hat's geschafft

Er hat‘s geschafft   Wenn ich in Tschechien bin, verzerrt sich manchmal mein Blick auf Wörter. So stand ich einmal vor dem Schaufenster einer Metzgerei, las „telecí řízky“ und geriet ins Grübeln darüber, ob „tele“, das Kalb, manche Wörter eventuell ungünstig beeinflusst – ob also beispielsweise das Telefon im Tschechischen wie Kalbfon klingt.

Oder wenn ich in einer Speisekarte die Rubrik „studená kuchyně“ lese, kalte Küche, denke ich darüber nach, ob Studenten in Tschechien möglicherweise als etwas unterkühlt wahrgenommen werden. Ob Tschechen vielleicht überhaupt ein etwas gestörtes Verhältnis zu griechischen und lateinischen Fremdwörtern haben.

Eine richtige Fehlleistung indes, und dies auch noch in doppeltem Sinne, unterlief mir erst mit dem Markennamen „Stihl“. Obwohl er mir aus Deutschland bekannt ist, las ich ihn an einem tschechischen Laden für Heimwerkerbedarf unwillkürlich als Vergangenheitsform des Verbs „stihnout“, „schaffen“, und verstand „er hat‘s geschafft“, was ich schon im nächsten Moment ganz großartig fand – kann es einen schöneren Namen für Werkzeug geben als „er hat‘s geschafft“? Noch dazu in einem Land, in dem man von „zlaté české ručičky“ spricht, von goldenen tschechischen Händchen, wann immer etwas dank genialer Improvisationskunst funktioniert – oder auch nicht funktioniert?

Je länger ich darüber nachdachte, für um so plausibler hielt ich es, dass der Gründer der Firma Stihl tschechische Wurzeln hat und aufgrund seines Namens dazu prädestiniert war, ein Unternehmen für die Herstellung und den Vertrieb von Handwerkerbedarf zu gründen. Bis ich darüber einen Blogbeitrag schrieb und meinem Übersetzer schickte, der mir, als wir auf ein Bier zusammentrafen, schonend den zweiten Teil meiner Fehlleistung beibringen musste.

„‚Stihnout‘“, erklärte er mir, „kann zwar durchaus ‚schaffen‘ heißen. Aber nur dann, wenn es darum geht, einen Zug oder Bus zu erreichen. Wenn es dagegen um eine Arbeit oder Aufgabe geht, die bewältigt werden muss, spricht man von ‚zvládnout‘ oder ‚dokázat‘“.

Ich bestellte mir zum Trost ein zweites Bier und wünschte mir in jenem Moment nichts sehnlicher, als ein goldenes tschechisches Köpfchen zu haben, um meinen Beitrag doch noch irgendwie hinzubiegen. Vielleicht, überlegte ich, indem der Handwerker dank der Gerätschaften von Stihl alles rechtzeitig schafft … aber das kam mir dann doch viel zu bemüht vor. So dass ich für diesmal leider nur konstatieren kann: Ich hab‘s nicht geschafft.

On to zvládl

Když jsem v Česku, můj pohled na slova je někdy pokřivený. Jednou jsem stál před výlohou řeznictví, četl jsem tam „telecí řízky“ a začal jsem dumat nad tím, jestli to „tele“, německy Kalb, eventuálně neovlivňuje nepříznivě některá slova - tedy jestli například telefon nezní v češtině jako Kalbfon.  

Anebo když čtu na jídelním lístku „studená kuchyně“, čili německy kalte Küche, přemýšlím nad tím, jestli studenti v Česku nejsou snad vnímání poněkud podchlazeně. Jestli snad Češi nemají vůbec trochu narušený vztah k řeckým a latinským cizím slovům. 

Jedna opravdu nepodařená věc, a to ještě navíc ve dvojím smyslu, se mi ale stala teprve s jménem značky „Stihl“. Ačkoliv je mi jméno této značky z Německa známé, četl jsem ho na jednom českém obchodě s potřebami pro kutily bezděčně ve tvaru minulého času slovesa „stihnout“, německy schaffen a pochopil jsem to jako že „on to zvládl“, což jsem hned v příštím okamžiku považoval za úžasné – může snad existovat hezčí jméno pro nářadí než „on to zvládl“? Navíc ještě v zemi, kde se mluví o „zlatých českých ručičkách“, kdy vždy něco funguje díky geniálnímu improvizačnímu umění - nebo i nefunguje? 

Čím déle jsem o tom přemýšlel, zdálo se mi to stále zjevnější, že zakladatel firmy Stihl má české kořeny a na základě svého jména byl předurčen k tomu, aby založil podnik na výrobu a prodej potřeb pro kutily. Až do chvíle, než jsem o tom napsal příspěvek do blogu a zaslal ho mému překladateli, který, když jsme se sešli na pivo, mi musel šetrně přiblížit druhou část mé chybné interpretace.

„Stihnout“, jak mi vysvětlil. „může sice veskrze znamenat ‚schaffen’. Ale jen tehdy, když jde o to, stihnout vlak nebo autobus. Když se naproti tomu jedná o práci, nebo úkol, který musí být zvládnut,  používají se výrazy ‚zvládnout' nebo ‚dokázat’“. 

Objednal jsem si pro útěchu druhé pivo a v tu chvíli jsem netoužil po ničem jiném než po zlaté české hlavičce, abych svůj příspěvek dokázal přesto ještě nějak přizpůsobit. Snad tak, uvažoval jsem, aby ten řemeslník, díky nářadí od firmy Stihl všechno včas stihl… ale to mi pak přišlo příliš namáhavé. Takže pro tentokrát bohužel mohu jen konstatovat: Já jsem to nezvládl.

 |
 |
 |
Rendert Time: 0,080 Sek. | Speicherverbrauch: 1,87 MB / 2,01 MB