Státní zámek Dačice (Nový zámek)
Dnešní vzhled zámku určila klasicistní přestavba na počátku 19. století. Za jednoduchým průčelím je skryto čtvercové nádvoří s původními renesančními arkádami. Prostota vnějšího vzhledu zámecké budovy kontrastuje s bohatým vnitřním vybavením dvou pater prohlídkové trasy. Přízemní reprezentační sály připomínají portrétní obrazovou galerií rodinu bývalých majitelů – svobodných pánů z Dalbergu. Intimní místnosti prvního patra jsou vybaveny vynikajícími ukázkami empírového zařízení v ucelenosti a míře v českých zemích ojedinělé. Jejich atmosféru dotváří rozsáhlý soubor hodin, udržovaných v chodu. Unikátní je i pozdně secesní řešení knihovny a zámecké kaple. Hala se schodištěm patří k nejhodnotnějším ukázkám empírové vnitřní architektury ve střední Evropě. Zámek je ve správě Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích. V jižním křídle zámku sídlí Městské muzeum a galerie se stálou historickou expozicí a sezónními výstavami. Průvodce zámkem: Sály v přízemí severního křídla zámku sloužily k reprezentaci a přijímání návštěv. Dochovaly se zde renesanční klenby, i zařízení, instalované sem majiteli z rodu Dalbergů v 19. století. Pozoruhodná je rodinná portrétní galerie, kterou tvoří dvojportréty ve sdružených rámech a tři desítky jednotlivých portrétů členů rodu a jejich příbuzných. K historii rodu se vztahuje velký obraz s výjevem pasování rytířů a vyobrazení zříceniny hradu Dalburg ve společenském sále. Velké portréty v jídelně pocházejí z dob Osteinů – představují významné církevní hodnostáře z rodu Schönbornů, příbuzných majitele zámku Heinricha Karla Osteina. V posledním sále v přízemí je vystavena část přírodovědných sbírek, shromážděných Friedrichem Ferdinandem Dalbergem (+1908). Velká hala se schodištěm je již výsledkem vnitřních empírových úprav a je vynikající ukázkou tohoto uměleckého slohu u nás. Zařízení místností prvního patra odráží empírový charakter architektury a vnitřní výzdoby zámku. Při instalaci bylo použito nejen původního zařízení, ale i mnoha předmětů přivezených po roce 1945 z jiných zestátněných zámků. Expozice tak představuje umělecké řemeslo empírového období z počátku 19. století, tedy z doby Napoleonovy. Dětský pokoj, malá jídelna, zrcadlový sál, napoleonský a francouzský salon jsou zařízeny nábytkem s typickými empírovými výzdobnými motivy – šípy a kopími, zlacenými zvířecími hlavami a tlapami. Empírová je také menší ze dvou zámeckých knihoven, se stropem zdobeným iluzivní malbou s rodovými erby a empírovými knihovními skříněmi se 7 tisíci svazky. Velká zámecká knihovna je již secesní – její zařízení vyhotovila podle návrhu vídeňského architekta Hanse Prutschera dačická firma Leixner & syn. Je zde uloženo na 17 tisíc knih různých vědních oborů, beletrie a časopisů. Prohlídka zámku končí na horní arkádě, rovněž empírově upravené, s originály a kopiemi antických plastik. Historie: Dačice byly v 16. století centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan. Ti zde nejprve nechali postavit tzv. Starý zámek (dnes sídlo Městského úřadu), renesanční stavbu s cimbuřím, která byla dokončena v roce 1579. Nový zámek rovněž v renesančním slohu postavil pro Oldřicha Krajíře (+ 1600) italský stavitel Francesco Garof de Bissone. V roce 1591 je v dačických pozemkových knihách uváděn jako novostavba. Není známo, zda byl zámek upravován během 17. století, za Viléma Dubského z Třebomyslic, za Berků a Fürstenberků. K přestavbě přikročil až Heinrich Karl hrabě z Osteinu (1693-1742), který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně a nově zařídit. Architekt Francesco Camelli navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. K zámku byla přistavěna kuchyně, v interiérech prvního patra se dochovaly bohatě intarzované parkety. Autorem nedochované sochařské výzdoby byl dačický sochař Sebald Kölbl. V roce 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů, pocházející z Horního Porýní. Karl Anton Maximilian z Dalbergu (1792-1859) byl iniciátorem empírové úpravy průčelí zámku, kterou byl pověřen vídeňský architekt Riedl. Dominantou průčelí se stal středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem. Ve 30. letech 19. století byly v empírovém duchu upraveny architektem Karlem Schlepsem také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je vynikající ukázkou empírové architektury u nás. Poslední úpravy za Friedricha z Dalbergu (1863-1914) v roce 1909 změnily vzhled nádvoří. Při výměně oken na chodbách byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny a naproti nad průjezdem jižního křídla byla vybudována novobarokní kaple podle projektu vídeňského architekta Hanse Prutschera. Stejný architekt navrhl také interiér pozdně secesní knihovny. Po smrti Johanna z Dalbergu (1909-1940) se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Rekonstrukce fasád, hospodářského křídla, nádvoří a vstupu do zámku v letech 1990-1996 zhodnotila dačický Nový zámek pro současnost. Zámek tak skýtá návštěvníkům možnost kulturního zážitku prohlídkou jeho interiérů, prohlídkou expozice a výstav Městského muzea, které sídlí v jižním křídle, nebo možnost odpočinku na nádvoří či procházky v zámeckém parku. Za letních večerů ožívá nádvoří také koncerty a divadelními představeními.
